तत आचार्यपाञ्चाल्यौ युयुधाते परस्परम्। विक्षोभयन्तौ तत् सैन्यम् इन्द्रवैरोचनाव् इव। ततो द्रोणं महेष्वासं सत्यजित् सत्यविक्रमः। अविध्यन् निशिताग्रैश् च परमास्त्रं विदर्शयन्। ततो ऽस्य सारथेः पञ्च शरान् सर्पविषोपमान्। अमुञ्चद् अन्तकप्रख्यान् संमुमोहास्य सारथिः। अथास्य सहसाविध्यद् धयान् दशभिर् आशुगैः। दशभिर् दशभिः क्रुद्ध उभौ च पार्ष्णिसारथी। मण्डलं तु समावृत्य व्यचरत् पृतनामुखे। ध्वजं चिच्छेद च क्रुद्धो द्रोणस्यामित्रकर्शनः। द्रोणस् तु तत् समालक्ष्य चरितं तस्य संयुगे। मनसा चिन्तयाम् आस प्राप्तकालम् अरिंदमः।
tata ācāryapāñcālyau yuyudhāte parasparam. vikṣobhayantau tat sainyam indravairocanāv iva. tato droṇaṃ maheṣvāsaṃ satyajit satyavikramaḥ. avidhyan niśitāgraiś ca paramāstraṃ vidarśayan. tato 'sya sāratheḥ pañca śarān sarpaviṣopamān. amuñcad antakaprakhyān saṃmumohāsya sārathiḥ. athāsya sahasāvidhyad dhayān daśabhir āśugaiḥ. daśabhir daśabhiḥ kruddha ubhau ca pārṣṇisārathī. maṇḍalaṃ tu samāvṛtya vyacarat pṛtanāmukhe. dhvajaṃ ciccheda ca kruddho droṇasyāmitrakarśanaḥ. droṇas tu tat samālakṣya caritaṃ tasya saṃyuge. manasā cintayām āsa prāptakālam ariṃdamaḥ.