ततः शरसहस्राणि विमुञ्चन् विबभौ तदा। कर्णपुत्रो महाराज वर्षमाण इवाम्बुदः। द्रुपदस् तु ततः क्रुद्धो वृषसेनस्य कार्मुकम्। द्विधा चिच्छेद भल्लेन पीतेन निशितेन च। सो ऽन्यत् कार्मुकम् आदाय रुक्मबद्धं नवं दृढम्। तूणाद् आकृष्य विमलं भल्लं पीतं शितं दृढम्। कार्मुके योजयित्वा तं द्रुपदं संनिरीक्ष्य च। आकर्णपूर्णं मुमुचे त्रासयन् सर्वसोमकान्। हृदयं तस्य भित्त्वा च जगाम वसुधातलम्। कश्मलं प्राविशद् राजा वृषसेनशराहतः। सारथिस् तम् अपोवाह स्मरन् सारथिचेष्टितम्। तस्मिन् प्रभग्ने राजेन्द्र पाञ्चालानां महारथे।
tataḥ śarasahasrāṇi vimuñcan vibabhau tadā. karṇaputro mahārāja varṣamāṇa ivāmbudaḥ. drupadas tu tataḥ kruddho vṛṣasenasya kārmukam. dvidhā ciccheda bhallena pītena niśitena ca. so 'nyat kārmukam ādāya rukmabaddhaṃ navaṃ dṛḍham. tūṇād ākṛṣya vimalaṃ bhallaṃ pītaṃ śitaṃ dṛḍham. kārmuke yojayitvā taṃ drupadaṃ saṃnirīkṣya ca. ākarṇapūrṇaṃ mumuce trāsayan sarvasomakān. hṛdayaṃ tasya bhittvā ca jagāma vasudhātalam. kaśmalaṃ prāviśad rājā vṛṣasenaśarāhataḥ. sārathis tam apovāha smaran sārathiceṣṭitam. tasmin prabhagne rājendra pāñcālānāṃ mahārathe.