तस्य तद् वचनं श्रुत्वा सोमदत्तस्य पार्थिव। स शिरःकम्पम् आहेदं नैतद् एवं भवेन् नृप। स पूर्वम् एव तपसा माम् आराध्य जगत्त्रये। कस्याप्य् अजय्यस् तन् मत्तः प्राप्तवान् वरम् उत्तमम्। तथाप्य् अयं प्रयासस् तु निष्फलो न भविष्यति। तस्य पौत्रं तु समरे त्वत्पुत्रो मोहयिष्यति। न तु मारयितुं शक्यः कृष्णसंरक्षितो ह्य् असौ। अहम् एव च कृष्णो ऽस्मि नावयोर् अन्तरं क्व चित्। एवम् अस्त्व् इति तत्रोक्त्वा स देवो ऽन्तरधीयत। नातिहृष्टमनाः सो ऽपि पुरम् आगान् महीपतिः।
tasya tad vacanaṃ śrutvā somadattasya pārthiva. sa śiraḥkampam āhedaṃ naitad evaṃ bhaven nṛpa. sa pūrvam eva tapasā mām ārādhya jagattraye. kasyāpy ajayyas tan mattaḥ prāptavān varam uttamam. tathāpy ayaṃ prayāsas tu niṣphalo na bhaviṣyati. tasya pautraṃ tu samare tvatputro mohayiṣyati. na tu mārayituṃ śakyaḥ kṛṣṇasaṃrakṣito hy asau. aham eva ca kṛṣṇo 'smi nāvayor antaraṃ kva cit. evam astv iti tatroktvā sa devo 'ntaradhīyata. nātihṛṣṭamanāḥ so 'pi puram āgān mahīpatiḥ.