संजय उवाच। ततो दुःशासनो राजञ् शैनेयं समुपाद्रवत्। रथव्रातेन महता नानादेशोद्भवेन च। सर्वतो भरतश्रेष्ठ विसृजन् सायकान् बहून्। पर्जन्य इव घोषेण नादयन् वै दिशो दश। तम् आपतन्तम् आलोक्य सात्यकिः कौरवं रणे। अभिद्रुत्य महाबाहुश् छादयाम् आस सायकैः। ते छाद्यमाना बाणौघैर् दुःशासनपुरोगमाः। प्राद्रवन् समरे भीतास् तव पुत्रस्य पश्यतः। तेषु द्रवत्सु राजेन्द्र पुत्रो दुःशासनस् तव। तस्थौ व्यपेतभी राजन् सात्यकिं चार्दयच् छरैः। चतुर्भिर् वाजिनस् तस्य सारथिं च त्रिभिः शरैः। सात्यकिं च शतेनाजौ विद्ध्वा नादं मुमोच सः। ततः क्रुद्धो महाराज माधवस् तस्य संयुगे। रथं सूतं ध्वजं तं च चक्रे ऽदृश्यम् अजिह्मगैः। किरञ् शरसहस्राणि पर्जन्य इव वृष्टिमान्।
saṃjaya uvāca. tato duḥśāsano rājañ śaineyaṃ samupādravat. rathavrātena mahatā nānādeśodbhavena ca. sarvato bharataśreṣṭha visṛjan sāyakān bahūn. parjanya iva ghoṣeṇa nādayan vai diśo daśa. tam āpatantam ālokya sātyakiḥ kauravaṃ raṇe. abhidrutya mahābāhuś chādayām āsa sāyakaiḥ. te chādyamānā bāṇaughair duḥśāsanapurogamāḥ. prādravan samare bhītās tava putrasya paśyataḥ. teṣu dravatsu rājendra putro duḥśāsanas tava. tasthau vyapetabhī rājan sātyakiṃ cārdayac charaiḥ. caturbhir vājinas tasya sārathiṃ ca tribhiḥ śaraiḥ. sātyakiṃ ca śatenājau viddhvā nādaṃ mumoca saḥ. tataḥ kruddho mahārāja mādhavas tasya saṃyuge. rathaṃ sūtaṃ dhvajaṃ taṃ ca cakre 'dṛśyam ajihmagaiḥ. kirañ śarasahasrāṇi parjanya iva vṛṣṭimān.