विप्रियं ह्य् आचरन् मर्त्यो देवानां मृत्युम् ऋच्छति। त्राहि माम् अनवद्याङ्गि वरयस्व सुरोत्तमान्। विरजांसि च वासांसि दिव्याश् चित्राः स्रजस् तथा। भूषणानि तु मुख्यानि देवान् प्राप्य तु भुङ्क्ष्व वै। य इमां पृथिवीं कृत्स्नां संक्षिप्य ग्रसते पुनः। हुताशम् ईशं देवानां का तं न वरयेत् पतिम्। यस्य दण्डभयात् सर्वे भूतग्रामाः समागताः। धर्मम् एवानुरुध्यन्ति का तं न वरयेत् पतिम्। धर्मात्मानं महात्मानं दैत्यदानवमर्दनम्। महेन्द्रं सर्वदेवानां का तं न वरयेत् पतिम्। क्रियताम् अविशङ्केन मनसा यदि मन्यसे। वरुणं लोकपालानां सुहृद्वाक्यम् इदं शृणु। नैषधेनैवम् उक्ता सा दमयन्ती वचो ऽब्रवीत्। समाप्लुताभ्यां नेत्राभ्यां शोकजेनाथ वारिणा। देवेभ्यो ऽहं नमस्कृत्य सर्वेभ्यः पृथिवीपते। वृणे त्वाम् एव भर्तारं सत्यम् एतद् ब्रवीमि ते। ताम् उवाच ततो राजा वेपमानां कृताञ्जलिम्। दौत्येनागत्य कल्याणि तथा भद्रे विधीयताम्। कथं ह्य् अहं प्रतिश्रुत्य देवतानां विशेषतः। परार्थे यत्नम् आरभ्य कथं स्वार्थम् इहोत्सहे। एष धर्मो यदि स्वार्थो ममापि भविता ततः। एवं स्वार्थं करिष्यामि तथा भद्रे विधीयताम्।
vipriyaṃ hy ācaran martyo devānāṃ mṛtyum ṛcchati. trāhi mām anavadyāṅgi varayasva surottamān. virajāṃsi ca vāsāṃsi divyāś citrāḥ srajas tathā. bhūṣaṇāni tu mukhyāni devān prāpya tu bhuṅkṣva vai. ya imāṃ pṛthivīṃ kṛtsnāṃ saṃkṣipya grasate punaḥ. hutāśam īśaṃ devānāṃ kā taṃ na varayet patim. yasya daṇḍabhayāt sarve bhūtagrāmāḥ samāgatāḥ. dharmam evānurudhyanti kā taṃ na varayet patim. dharmātmānaṃ mahātmānaṃ daityadānavamardanam. mahendraṃ sarvadevānāṃ kā taṃ na varayet patim. kriyatām aviśaṅkena manasā yadi manyase. varuṇaṃ lokapālānāṃ suhṛdvākyam idaṃ śṛṇu. naiṣadhenaivam uktā sā damayantī vaco 'bravīt. samāplutābhyāṃ netrābhyāṃ śokajenātha vāriṇā. devebhyo 'haṃ namaskṛtya sarvebhyaḥ pṛthivīpate. vṛṇe tvām eva bhartāraṃ satyam etad bravīmi te. tām uvāca tato rājā vepamānāṃ kṛtāñjalim. dautyenāgatya kalyāṇi tathā bhadre vidhīyatām. kathaṃ hy ahaṃ pratiśrutya devatānāṃ viśeṣataḥ. parārthe yatnam ārabhya kathaṃ svārtham ihotsahe. eṣa dharmo yadi svārtho mamāpi bhavitā tataḥ. evaṃ svārthaṃ kariṣyāmi tathā bhadre vidhīyatām.