नृगस्य यजमानस्य प्रत्यक्षम् इति नः श्रुतम्। अमाद्यद् इन्द्रः सोमेन दक्षिणाभिर् द्विजातयः। पयोष्ण्यां यजमानस्य वाराहे तीर्थ उत्तमे। उद्धृतं भूतलस्थं वा वायुना समुदीरितम्। पयोष्ण्या हरते तोयं पापम् आमरणान्तिकम्। स्वर्गाद् उत्तुङ्गम् अमलं विषाणं यत्र शूलिनः। स्वम् आत्मविहितं दृष्ट्वा मर्त्यः शिवपुरं व्रजेत्। एकतः सरितः सर्वा गङ्गाद्याः सलिलोच्चयाः। पयोष्णी चैकतः पुण्या तीर्थेभ्यो हि मता मम। मरुतः परिवेष्टारः सदस्याश् च दिवौकसः।
nṛgasya yajamānasya pratyakṣam iti naḥ śrutam. amādyad indraḥ somena dakṣiṇābhir dvijātayaḥ. payoṣṇyāṃ yajamānasya vārāhe tīrtha uttame. uddhṛtaṃ bhūtalasthaṃ vā vāyunā samudīritam. payoṣṇyā harate toyaṃ pāpam āmaraṇāntikam. svargād uttuṅgam amalaṃ viṣāṇaṃ yatra śūlinaḥ. svam ātmavihitaṃ dṛṣṭvā martyaḥ śivapuraṃ vrajet. ekataḥ saritaḥ sarvā gaṅgādyāḥ saliloccayāḥ. payoṣṇī caikataḥ puṇyā tīrthebhyo hi matā mama. marutaḥ pariveṣṭāraḥ sadasyāś ca divaukasaḥ.