पुत्रवच् चापि भृत्यान् स्वान् प्रजाश् च परिपालय। योगक्षेमश् च ते नित्यं ब्राह्मणेष्व् अस्तु भारत। तदर्थं जीवितं ते ऽस्तु मा तेभ्यो ऽप्रतिपालनम्। अनर्थो ब्राह्मणस्यैष यद् वित्तनिचयो महान्। श्रिया ह्य् अभीक्ष्णं संवासो दर्पयेत् संप्रमोहयेत्। ब्राह्मणेषु प्रमूढेषु धर्मो विप्रणशेद् ध्रुवम्। धर्मप्रणाशे भूतानाम् अभावः स्यान् न संशयः। यो रक्षिभ्यः संप्रदाय राजा राष्ट्रं विलुम्पति। यक्ष्ये राष्ट्राद् धनं तस्माद् आनयध्वम् इति ब्रुवन्। यच् चादाय तद् आज्ञप्तं भीतं दत्तं सुदारुणम्। यजेद् राजा न तं यज्ञं प्रशंसन्त्य् अस्य साधवः। अपीडिताः सुसंवृद्धा ये ददत्य् अनुकूलतः। तादृशेनाभ्युपायेन यष्टव्यं नोद्यमाहृतैः। यदा परिनिषिच्येत निहितो वै यथाविधि। तदा राजा महायज्ञैर् यजेत बहुदक्षिणैः। वृद्धबालधनं रक्ष्यम् अन्धस्य कृपणस्य च। न खातपूर्वं कुर्वीत न रुदन्तीधनं हरेत्। हृतं कृपणवित्तं हि राष्ट्रं हन्ति नृपश्रियम्। दद्याच् च महतो भोगान् क्षुद्भयं प्रणुदेत् सताम्। येषां स्वादूनि भोज्यानि समवेक्ष्यन्ति बालकाः। नाश्नन्ति विधिवत् तानि किं नु पापतरं ततः। यदि ते तादृशो राष्ट्रे विद्वान् सीदेत् क्षुधा द्विजः। भ्रूणहत्यां च गच्छेथाः कृत्वा पापम् इवोत्तमम्। धिक् तस्य जीवितं राज्ञो राष्ट्रे यस्यावसीदति। द्विजो ऽन्यो वा मनुष्यो ऽपि शिबिर् आह वचो यथा। यस्य स्म विषये राज्ञः स्नातकः सीदति क्षुधा। अवृद्धिम् एति तद् राष्ट्रं विन्दते सह राजकम्। क्रोशन्त्यो यस्य वै राष्ट्राद् ध्रियन्ते तरसा स्त्रियः। क्रोशतां पतिपुत्राणां मृतो ऽसौ न स जीवति।
putravac cāpi bhṛtyān svān prajāś ca paripālaya. yogakṣemaś ca te nityaṃ brāhmaṇeṣv astu bhārata. tadarthaṃ jīvitaṃ te 'stu mā tebhyo 'pratipālanam. anartho brāhmaṇasyaiṣa yad vittanicayo mahān. śriyā hy abhīkṣṇaṃ saṃvāso darpayet saṃpramohayet. brāhmaṇeṣu pramūḍheṣu dharmo vipraṇaśed dhruvam. dharmapraṇāśe bhūtānām abhāvaḥ syān na saṃśayaḥ. yo rakṣibhyaḥ saṃpradāya rājā rāṣṭraṃ vilumpati. yakṣye rāṣṭrād dhanaṃ tasmād ānayadhvam iti bruvan. yac cādāya tad ājñaptaṃ bhītaṃ dattaṃ sudāruṇam. yajed rājā na taṃ yajñaṃ praśaṃsanty asya sādhavaḥ. apīḍitāḥ susaṃvṛddhā ye dadaty anukūlataḥ. tādṛśenābhyupāyena yaṣṭavyaṃ nodyamāhṛtaiḥ. yadā pariniṣicyeta nihito vai yathāvidhi. tadā rājā mahāyajñair yajeta bahudakṣiṇaiḥ. vṛddhabāladhanaṃ rakṣyam andhasya kṛpaṇasya ca. na khātapūrvaṃ kurvīta na rudantīdhanaṃ haret. hṛtaṃ kṛpaṇavittaṃ hi rāṣṭraṃ hanti nṛpaśriyam. dadyāc ca mahato bhogān kṣudbhayaṃ praṇudet satām. yeṣāṃ svādūni bhojyāni samavekṣyanti bālakāḥ. nāśnanti vidhivat tāni kiṃ nu pāpataraṃ tataḥ. yadi te tādṛśo rāṣṭre vidvān sīdet kṣudhā dvijaḥ. bhrūṇahatyāṃ ca gacchethāḥ kṛtvā pāpam ivottamam. dhik tasya jīvitaṃ rājño rāṣṭre yasyāvasīdati. dvijo 'nyo vā manuṣyo 'pi śibir āha vaco yathā. yasya sma viṣaye rājñaḥ snātakaḥ sīdati kṣudhā. avṛddhim eti tad rāṣṭraṃ vindate saha rājakam. krośantyo yasya vai rāṣṭrād dhriyante tarasā striyaḥ. krośatāṃ patiputrāṇāṃ mṛto 'sau na sa jīvati.