व्यास उवाच। भो भो विप्रर्षभ श्रीमन् मा व्यथिष्ठाः कथं चन। पालनाच् च विशिष्टानां सुयुद्धमरणेन च। शिष्टसंसेवनाच् चैव स गतिं परमां गतः। ततः स परराष्ट्रेण राजानं पीडिताः प्रजाः। हृते च तद्धने तात युद्धाय समुपागतः। हत्वा तं निहतो युद्धे तस्माद् विप्रत्वम् आगतः। आजगाम ततः प्राज्ञः कृष्णद्वैपायनस् तदा। पाराशर्यं महाप्राज्ञम् उपयान्तं दयापरम्। नित्यं प्रसन्नवदनं नभःस्निग्धाम्बुदप्रभम्। अज्ञानतिमिरादित्यं नित्यं व्यासं नमाम्य् अहम्। इत्य् उक्त्वा पतितं पद्भ्यां प्रीत्या प्राह महामुनिः। ब्राह्मणान् पूजयस्वेह जपसत्यपरायणः। क्रमाद् ब्रह्म प्राप्स्यसि त्वं विष्णुध्यानेन निर्मलम्। शुभकृच् छुभयोनीषु पापकृत् पापयोनिषु। उपपद्यति धर्मज्ञ यथाधर्मं यथागमम्।
vyāsa uvāca. bho bho viprarṣabha śrīman mā vyathiṣṭhāḥ kathaṃ cana. pālanāc ca viśiṣṭānāṃ suyuddhamaraṇena ca. śiṣṭasaṃsevanāc caiva sa gatiṃ paramāṃ gataḥ. tataḥ sa pararāṣṭreṇa rājānaṃ pīḍitāḥ prajāḥ. hṛte ca taddhane tāta yuddhāya samupāgataḥ. hatvā taṃ nihato yuddhe tasmād vipratvam āgataḥ. ājagāma tataḥ prājñaḥ kṛṣṇadvaipāyanas tadā. pārāśaryaṃ mahāprājñam upayāntaṃ dayāparam. nityaṃ prasannavadanaṃ nabhaḥsnigdhāmbudaprabham. ajñānatimirādityaṃ nityaṃ vyāsaṃ namāmy aham. ity uktvā patitaṃ padbhyāṃ prītyā prāha mahāmuniḥ. brāhmaṇān pūjayasveha japasatyaparāyaṇaḥ. kramād brahma prāpsyasi tvaṃ viṣṇudhyānena nirmalam. śubhakṛc chubhayonīṣu pāpakṛt pāpayoniṣu. upapadyati dharmajña yathādharmaṃ yathāgamam.