भीष्म उवाच। नारदस्य वचः श्रुत्वा व्यासः परमधर्मवित्। तथेत्य् उवाच संहृष्टो वेदाभ्यासे दृढव्रतः। उवाच च महाप्राज्ञं नारदं पुनर् एव हि। मलं पृथिव्या बाह्लीका इत्य् उक्तम् अधुना त्वया। नारद उवाच। कीदृशाश् चैव बाह्लीका ब्रूहि मे वदतां वर। अस्यां पृथिव्यां चत्वारो देशाः पापजनैर् वृताः। युगंधरस् तु प्रथमस् तथा भूतिलकः स्मृतः। अच्युतच्छल इत्य् उक्तस् तृतीयः पापकृत्तमः। चतुर्थस् तु महापापो बाह्लीक इति संज्ञितः। मृगोष्ट्रगर्दभक्षीरं पिबन्त्य् अस्य युगंधरे। एकवर्णास् तु दृश्यन्ते जना वै ह्य् अच्युतस्थले। मेहन्ति च मलं पापा विसृजन्ति जलेषु वै। नित्यं भूतिलके ऽत्यन्नं तज् जलं च पिबन्ति च। हरिबाह्यास् तु वाहीका न स्मरन्ति हरिं क्व चित्। ऐहलौकिकमोक्षं ते मांसशोणितवर्धनाः। वृथा जाता भविष्यन्ति बाह्लीका इति विश्रुताः। पुष्कराहारनिरताः पिशाचा यद् अभाषत। मुसुण्ठीं परिगृह्योग्रां तच् छृणुष्व महामुने। ब्राह्मणीं बहुपुत्रां तां पुष्करे स्नातुम् आगताम्। युगंधरे पयः पीत्वा ह्य् उचिता ह्य् अच्युतस्थले। तथा भूतिलके स्नात्वा बाह्लीकांश् च निरीक्ष्य वै। आगतासि तथा स्नातुं कथं स्वर्गं न गच्छसि। इत्य् उक्त्वा ब्राह्मणीभाण्डं पोथयित्वा मुसुण्ठिना। उवाच क्रोधताम्राक्षी पिशाची तीर्थपालिका। एतत् तु ते दिवा वृत्तं रात्रौ वृत्तम् अथान्यथा। गच्छ बाह्लीकसंसर्गाद् अशुचित्वं न संशयः। यद् द्विषन्ति महात्मानं न स्मरन्ति जनार्दनम्। न तेषां पुण्यतीर्थेषु गतिः संसर्गिणाम् अपि। उद्युक्ता ब्राह्मणी भीता प्रतियाता सुतैः सह। स्वदेहस्था जजापैवं सपुत्रा ध्यानतत्परा। अनन्तस्य हरेः शुद्धं नाम वै द्वादशाक्षरम्। वत्सरत्रितये पूर्णे ब्राह्मणी पुनर् आगता। सपुत्रा पुष्करद्वारं पिशाच्य् आह तथागतम्। नमस् ते ब्राह्मणि शुभे पूताहं तव दर्शनात्। कुरु तीर्थाभिषेकं च सपुत्रा पापवर्जिता। हरेर् नाम्ना च मां साध्वी जलेन स्प्रष्टुम् अर्हसि। इत्य् उक्ता ब्राह्मणी हृष्टा पुत्रैः सह शुभव्रता। जलेन प्रोक्षयाम् आस द्वादशाक्षरसंयुतम्। तत्क्षणाद् अभवच् छुद्धा पिशाची दिव्यरूपिणी। अप्सरा ह्य् अभवद् दिव्या गता स्वर्लोकम् उत्तमम्। ब्राह्मणी चैव कालेन वासुदेवपरायणा। सपुत्रा चागता स्थानम् अच्युतस्य परं शुभम्। एतत् ते कथितं विद्वन् मुने कालो ऽयम् आगतः। गमिष्ये ऽहं महाप्राज्ञ आगमिष्यामि वै पुनः। इत्य् उक्त्वा स जगामाथ नारदो वदतां वरः। द्वैपायनस् तु भगवांस् तच् छ्रुत्वा मुनिसत्तमात्।
bhīṣma uvāca. nāradasya vacaḥ śrutvā vyāsaḥ paramadharmavit. tathety uvāca saṃhṛṣṭo vedābhyāse dṛḍhavrataḥ. uvāca ca mahāprājñaṃ nāradaṃ punar eva hi. malaṃ pṛthivyā bāhlīkā ity uktam adhunā tvayā. nārada uvāca. kīdṛśāś caiva bāhlīkā brūhi me vadatāṃ vara. asyāṃ pṛthivyāṃ catvāro deśāḥ pāpajanair vṛtāḥ. yugaṃdharas tu prathamas tathā bhūtilakaḥ smṛtaḥ. acyutacchala ity uktas tṛtīyaḥ pāpakṛttamaḥ. caturthas tu mahāpāpo bāhlīka iti saṃjñitaḥ. mṛgoṣṭragardabhakṣīraṃ pibanty asya yugaṃdhare. ekavarṇās tu dṛśyante janā vai hy acyutasthale. mehanti ca malaṃ pāpā visṛjanti jaleṣu vai. nityaṃ bhūtilake 'tyannaṃ taj jalaṃ ca pibanti ca. haribāhyās tu vāhīkā na smaranti hariṃ kva cit. aihalaukikamokṣaṃ te māṃsaśoṇitavardhanāḥ. vṛthā jātā bhaviṣyanti bāhlīkā iti viśrutāḥ. puṣkarāhāraniratāḥ piśācā yad abhāṣata. musuṇṭhīṃ parigṛhyogrāṃ tac chṛṇuṣva mahāmune. brāhmaṇīṃ bahuputrāṃ tāṃ puṣkare snātum āgatām. yugaṃdhare payaḥ pītvā hy ucitā hy acyutasthale. tathā bhūtilake snātvā bāhlīkāṃś ca nirīkṣya vai. āgatāsi tathā snātuṃ kathaṃ svargaṃ na gacchasi. ity uktvā brāhmaṇībhāṇḍaṃ pothayitvā musuṇṭhinā. uvāca krodhatāmrākṣī piśācī tīrthapālikā. etat tu te divā vṛttaṃ rātrau vṛttam athānyathā. gaccha bāhlīkasaṃsargād aśucitvaṃ na saṃśayaḥ. yad dviṣanti mahātmānaṃ na smaranti janārdanam. na teṣāṃ puṇyatīrtheṣu gatiḥ saṃsargiṇām api. udyuktā brāhmaṇī bhītā pratiyātā sutaiḥ saha. svadehasthā jajāpaivaṃ saputrā dhyānatatparā. anantasya hareḥ śuddhaṃ nāma vai dvādaśākṣaram. vatsaratritaye pūrṇe brāhmaṇī punar āgatā. saputrā puṣkaradvāraṃ piśācy āha tathāgatam. namas te brāhmaṇi śubhe pūtāhaṃ tava darśanāt. kuru tīrthābhiṣekaṃ ca saputrā pāpavarjitā. harer nāmnā ca māṃ sādhvī jalena spraṣṭum arhasi. ity uktā brāhmaṇī hṛṣṭā putraiḥ saha śubhavratā. jalena prokṣayām āsa dvādaśākṣarasaṃyutam. tatkṣaṇād abhavac chuddhā piśācī divyarūpiṇī. apsarā hy abhavad divyā gatā svarlokam uttamam. brāhmaṇī caiva kālena vāsudevaparāyaṇā. saputrā cāgatā sthānam acyutasya paraṃ śubham. etat te kathitaṃ vidvan mune kālo 'yam āgataḥ. gamiṣye 'haṃ mahāprājña āgamiṣyāmi vai punaḥ. ity uktvā sa jagāmātha nārado vadatāṃ varaḥ. dvaipāyanas tu bhagavāṃs tac chrutvā munisattamāt.