तृष्णाभिभूतस् तैर् बद्धस् तान् एवाभिपरिप्लवन्। तथा नरकगर्तस्थस् तृष्णारज्जुभिर् आचितः। पुण्यपापप्रणुन्नाङ्गो जायते स यथा कृमिः। मशकैर् मत्कुणैर् दष्टस् तथा चित्रवधार्दितः। नानाव्याधिभिर् आकीर्णः कथं चिद् यौवनं गतः। कूर्मोत्सृजति भूयश् च रज्जुः स्वस्वमुखेप्सया। योषितं नरकं गृह्य जन्मकर्मवशानुगः। पुरक्षेत्रनिमित्तं यद् दुःखं वक्तुं न शक्यते। कस् तत्र निन्दकश् चैव नरके पच्यते भृशम्। वार्धक्यम् अनुलङ्घेत तत्र कर्मारभेत् पुनः। भगवान् संस्तुतः पश्चात् किं प्रवक्ष्यामि ते भृशम्। संसारतन्त्रवाहिन्यस् तत्र बुध्येत योषितः।
tṛṣṇābhibhūtas tair baddhas tān evābhipariplavan. tathā narakagartasthas tṛṣṇārajjubhir ācitaḥ. puṇyapāpapraṇunnāṅgo jāyate sa yathā kṛmiḥ. maśakair matkuṇair daṣṭas tathā citravadhārditaḥ. nānāvyādhibhir ākīrṇaḥ kathaṃ cid yauvanaṃ gataḥ. kūrmotsṛjati bhūyaś ca rajjuḥ svasvamukhepsayā. yoṣitaṃ narakaṃ gṛhya janmakarmavaśānugaḥ. purakṣetranimittaṃ yad duḥkhaṃ vaktuṃ na śakyate. kas tatra nindakaś caiva narake pacyate bhṛśam. vārdhakyam anulaṅgheta tatra karmārabhet punaḥ. bhagavān saṃstutaḥ paścāt kiṃ pravakṣyāmi te bhṛśam. saṃsāratantravāhinyas tatra budhyeta yoṣitaḥ.