मनुर् उवाच। दुःखोपघाते शारीरे मानसे चाप्य् उपस्थिते। यस्मिन् न शक्यते कर्तुं यत्नस् तं नानुचिन्तयेत्। भैषज्यम् एतद् दुःखस्य यद् एतन् नानुचिन्तयेत्। चिन्त्यमानं हि चाभ्येति भूयश् चापि प्रवर्तते। प्रज्ञया मानसं दुःखं हन्याच् छारीरम् औषधैः। एतद् विज्ञानसामर्थ्यं न बालैः समताम् इयात्। अनित्यं यौवनं रूपं जीवितं द्रव्यसंचयः। आरोग्यं प्रियसंवासो गृध्येत् तत्र न पण्डितः। न जानपदिकं दुःखम् एकः शोचितुम् अर्हति। अशोचन् प्रतिकुर्वीत यदि पश्येद् उपक्रमम्। सुखाद् बहुतरं दुःखं जीविते नास्ति संशयः। स्निग्धस्य चेन्द्रियार्थेषु मोहान् मरणम् अप्रियम्। परित्यजति यो दुःखं सुखं वाप्य् उभयं नरः। अभ्येति ब्रह्म सो ऽत्यन्तं न ते शोचन्ति पण्डिताः। दुःखम् अर्था हि युज्यन्ते पालने न च ते सुखम्। दुःखेन चाधिगम्यन्ते नाशम् एषां न चिन्तयेत्। ज्ञानं ज्ञेयाभिनिर्वृत्तं विद्धि ज्ञानगुणं मनः। प्रज्ञाकरणसंयुक्तं ततो बुद्धिः प्रवर्तते।
manur uvāca. duḥkhopaghāte śārīre mānase cāpy upasthite. yasmin na śakyate kartuṃ yatnas taṃ nānucintayet. bhaiṣajyam etad duḥkhasya yad etan nānucintayet. cintyamānaṃ hi cābhyeti bhūyaś cāpi pravartate. prajñayā mānasaṃ duḥkhaṃ hanyāc chārīram auṣadhaiḥ. etad vijñānasāmarthyaṃ na bālaiḥ samatām iyāt. anityaṃ yauvanaṃ rūpaṃ jīvitaṃ dravyasaṃcayaḥ. ārogyaṃ priyasaṃvāso gṛdhyet tatra na paṇḍitaḥ. na jānapadikaṃ duḥkham ekaḥ śocitum arhati. aśocan pratikurvīta yadi paśyed upakramam. sukhād bahutaraṃ duḥkhaṃ jīvite nāsti saṃśayaḥ. snigdhasya cendriyārtheṣu mohān maraṇam apriyam. parityajati yo duḥkhaṃ sukhaṃ vāpy ubhayaṃ naraḥ. abhyeti brahma so 'tyantaṃ na te śocanti paṇḍitāḥ. duḥkham arthā hi yujyante pālane na ca te sukham. duḥkhena cādhigamyante nāśam eṣāṃ na cintayet. jñānaṃ jñeyābhinirvṛttaṃ viddhi jñānaguṇaṃ manaḥ. prajñākaraṇasaṃyuktaṃ tato buddhiḥ pravartate.