ततो रुधिरतर्षेण बलिना शरभो ऽन्वितः। इयेष तं मुनिं हन्तुम् अकृतज्ञः श्वयोनिजः। चिन्तयाम् आस च तदा शरभः श्वानपूर्वकः। अस्य प्रभावात् संप्राप्तो वाङ्मात्रेण तु केवलम्। शरभत्वं सुदुष्प्रापं सर्वभूतभयंकरम्। अन्ये ऽप्य् अत्र भयत्रस्ताः सन्ति सत्त्वा भयार्दिताः। मुनिम् आश्रित्य जीवन्तो मृगाः पक्षिगणास् तथा। तेषाम् अपि कदा चिच् च शरभत्वं प्रयच्छति। सर्वसत्त्वोत्तमं लोके बलं यत्र प्रतिष्ठितम्। पक्षिणाम् अप्य् अयं दद्यात् कदा चिद् गारुडं बलम्। यावद् अन्यत्र संप्रीतः कारुण्यं तु समाश्रितः। न ददाति बलं तुष्टः सत्त्वस्यान्यस्य कस्य चित्। तावद् एनम् अहं विप्रं वधिष्यामि च शीघ्रतः। स्थातुं मया शक्यम् इह मुनिघातान् न संशयः।
tato rudhiratarṣeṇa balinā śarabho 'nvitaḥ. iyeṣa taṃ muniṃ hantum akṛtajñaḥ śvayonijaḥ. cintayām āsa ca tadā śarabhaḥ śvānapūrvakaḥ. asya prabhāvāt saṃprāpto vāṅmātreṇa tu kevalam. śarabhatvaṃ suduṣprāpaṃ sarvabhūtabhayaṃkaram. anye 'py atra bhayatrastāḥ santi sattvā bhayārditāḥ. munim āśritya jīvanto mṛgāḥ pakṣigaṇās tathā. teṣām api kadā cic ca śarabhatvaṃ prayacchati. sarvasattvottamaṃ loke balaṃ yatra pratiṣṭhitam. pakṣiṇām apy ayaṃ dadyāt kadā cid gāruḍaṃ balam. yāvad anyatra saṃprītaḥ kāruṇyaṃ tu samāśritaḥ. na dadāti balaṃ tuṣṭaḥ sattvasyānyasya kasya cit. tāvad enam ahaṃ vipraṃ vadhiṣyāmi ca śīghrataḥ. sthātuṃ mayā śakyam iha munighātān na saṃśayaḥ.