हताश्वं नकुलं दृष्ट्वा वृषसेनेन संयुगे। भ्रातॄणां संप्रहृष्टानां त्रासः संजनितो मया। यत् तु संज्ञाम् अकरवं पिबाम्य् असृग् अहं रुषा। दन्तोष्ठं नाभिचक्राम रुधिरं मे च मा शुचः। नासृक् पातुं त्वया शक्यं मम संग्राममूर्धनि। वृथा गर्जसि मूढस् त्वं निस्तोयस् तोयदो यथा। तद् एवं ब्रुवमाणस्य तव सूनो ऽल्पचेतसः (सिच्)। विभिद्य हृदयं पीतं राक्षस्या मम भार्यया। न प्रतिज्ञाम् अकरवं पिबाम्य् असृग् अरेर् इति।
hatāśvaṃ nakulaṃ dṛṣṭvā vṛṣasenena saṃyuge. bhrātṝṇāṃ saṃprahṛṣṭānāṃ trāsaḥ saṃjanito mayā. yat tu saṃjñām akaravaṃ pibāmy asṛg ahaṃ ruṣā. dantoṣṭhaṃ nābhicakrāma rudhiraṃ me ca mā śucaḥ. nāsṛk pātuṃ tvayā śakyaṃ mama saṃgrāmamūrdhani. vṛthā garjasi mūḍhas tvaṃ nistoyas toyado yathā. tad evaṃ bruvamāṇasya tava sūno 'lpacetasaḥ (sic). vibhidya hṛdayaṃ pītaṃ rākṣasyā mama bhāryayā. na pratijñām akaravaṃ pibāmy asṛg arer iti.