न चाप्य् अतीतां गान्धारि वाचं ते वितथाम् अहम्। वाचा व्यतीते मा क्रोधे मनः कुरु यशस्विनि। स्मरामि भाषमाणायास् तथा प्रणिहिता ह्य् असि। स्वैरेष्व् अपि च कल्याणि स्मरामि सुबलात्मजे। विग्रहे तुमुले राज्ञां गत्वा पारम् असंशयम्। जितं पाण्डुसुतैर् युद्धे नूनं धर्मस् ततो ऽधिकः। क्षमाशीला पुरा भूत्वा साद्य न क्षमसे कथम्। अधर्मं जहि धर्मज्ञे यतो धर्मस् ततो जयः।
na cāpy atītāṃ gāndhāri vācaṃ te vitathām aham. vācā vyatīte mā krodhe manaḥ kuru yaśasvini. smarāmi bhāṣamāṇāyās tathā praṇihitā hy asi. svaireṣv api ca kalyāṇi smarāmi subalātmaje. vigrahe tumule rājñāṃ gatvā pāram asaṃśayam. jitaṃ pāṇḍusutair yuddhe nūnaṃ dharmas tato 'dhikaḥ. kṣamāśīlā purā bhūtvā sādya na kṣamase katham. adharmaṃ jahi dharmajñe yato dharmas tato jayaḥ.