स गतः सुरवासं तं निवसन् मुदितः सुखम्। कालस्य नातिमहतः पुनः शक्रेण पातितः। जनमेजयः। साधुभिः संगतिं लब्ध्वा पुनः स्वर्गम् उपेयिवान्। स्वर्गतश् च पुनर् ब्रह्मन् निवसन् देववेश्मनि। कालेन नातिमहता शक्रेण च्यावितः कथम्।
sa gataḥ suravāsaṃ taṃ nivasan muditaḥ sukham. kālasya nātimahataḥ punaḥ śakreṇa pātitaḥ. janamejayaḥ. sādhubhiḥ saṃgatiṃ labdhvā punaḥ svargam upeyivān. svargataś ca punar brahman nivasan devaveśmani. kālena nātimahatā śakreṇa cyāvitaḥ katham.