प्रजोच्छेदम् इमं मह्यं सर्वं सोमपसत्तम। नैष तात द्विजातीनां धर्मो दृष्टस् तपस्विनाम्। शम एव परो धर्मस् तम् आचर पराशर। अधर्मिष्ठं वरिष्ठः सन् कुरुषे त्वं पराशर। शक्तिनं चापि धर्मज्ञ नातिक्रान्तुम् इहार्हसि। प्रजानां च ममोच्छेदं न चैवं कर्तुम् अर्हसि। शापाद् धि शक्तेर् वासिष्ठ तत् तावद् उपपादितम्। आत्मजेन सरोषेण शक्तिर् नीत इतो दिवम्। न हि तं राक्षसः कश् चिच् छक्तो भक्षयितुं मुने। आत्मनैवात्मनस् तेन सृष्टो मृत्युस् तदाभवत्। निमित्तभूतस् तत्रासीद् विश्वामित्रः पराशर। वासिष्ठा भक्षिताश् चासन् कौशिकोत्सृष्टरक्षसा। शापं न कुर्वन्ति तदा वाक्शस्त्रा यत् परायणम्। क्षमावन्तो ऽदहन् देहं देहम् अन्यं व्रजन्ति हि। राजा कल्माषपादश् च दिवम् आरोढुम् इच्छति।
prajocchedam imaṃ mahyaṃ sarvaṃ somapasattama. naiṣa tāta dvijātīnāṃ dharmo dṛṣṭas tapasvinām. śama eva paro dharmas tam ācara parāśara. adharmiṣṭhaṃ variṣṭhaḥ san kuruṣe tvaṃ parāśara. śaktinaṃ cāpi dharmajña nātikrāntum ihārhasi. prajānāṃ ca mamocchedaṃ na caivaṃ kartum arhasi. śāpād dhi śakter vāsiṣṭha tat tāvad upapāditam. ātmajena saroṣeṇa śaktir nīta ito divam. na hi taṃ rākṣasaḥ kaś cic chakto bhakṣayituṃ mune. ātmanaivātmanas tena sṛṣṭo mṛtyus tadābhavat. nimittabhūtas tatrāsīd viśvāmitraḥ parāśara. vāsiṣṭhā bhakṣitāś cāsan kauśikotsṛṣṭarakṣasā. śāpaṃ na kurvanti tadā vākśastrā yat parāyaṇam. kṣamāvanto 'dahan dehaṃ deham anyaṃ vrajanti hi. rājā kalmāṣapādaś ca divam āroḍhum icchati.