अभविष्यः स्थिरो राज्ये यदि हि त्वं पुरा नृप। ध्रुवं प्राप्स्याम च वयं राज्यम् अप्य् अवशे जने। यदि त्वं च महाराज राजवंशाच् चरिष्यसि। वयं चैव यतिष्यामो ह्य् अगाधे निरये ऽशुचौ। स तथा कुरु कौरव्य रक्ष्या वंश्या यथा वयम्। संप्राप्नुम स्वयं राज्यं मन्त्रयस्व सहानुगैः। वैशंपायनः। वैशंपायनः। धृतराष्ट्रः। दुर्योधनः। धृतराष्ट्रस् तु पुत्रस्य श्रुत्वा वचनम् ईदृशम्। प्राणाधिकं भीमसेनं कृतविद्यं धनंजयम्। मुहूर्तम् इव संचिन्त्य दुर्योधनम् अथाब्रवीत्। दुर्योधनो लक्षयित्वा पर्यतप्यत दुर्मतिः। तथा वैकर्तनः कर्णः शकुनिश् चापि सौबलः। धर्मवृत्तः सदा पाण्डुः सुवृत्तो मयि गौरवात्। सर्वेषु ज्ञातिषु तथा मदीयेषु विशेषतः। अनेकैर् अप्य् उपायैस् ते जिघांसन्ति स्म पाण्डवान्। नात्र किं चन जानाति भोजनानि चिकीर्षति। पाण्डवाश् चापि तत् सर्वं प्रतिचक्रुर् यथाबलम्। उद्भावनम् अकुर्वाणा विदुरस्य मते स्थिताः। निवेदयति धर्मस्थो मयि धर्मभृतां वरः। गुणैः समुदितान् दृष्ट्वा पौराः पाण्डुसुतांस् तदा। तस्य पुत्रो यथा पाण्डुस् तदा धर्मपरः सदा। कथयां चक्रिरे तेषां गुणान् संसत्सु भारत। गुणवांल् लोकविख्यातो नगरे च प्रतिष्ठितः। स कथं शक्यते ऽस्माभिर् अपक्रष्टुं नरर्षभ। राज्यप्राप्तिं च संप्राप्तं ज्येष्ठं पाण्डुसुतं तदा। कथयन्ति स्म संभूय चत्वरेषु सभासु च। राज्यम् एष हि नः प्राप्तः ससहायो विशेषतः। भ्रातृभिः पाण्डुनामात्यं बलं च सततं धृतम्। प्रज्ञाचक्षुर् अचक्षुष्मान् धृतराष्ट्रो जनेश्वरः। राज्यं च प्राप्तवान् पूर्वं स कथं नृपतिर् भवेत्। धृताः पुत्राश् च पौत्राश् च तेषाम् अपि विशेषतः। ते तथा सत्कृतास् तात विषये पाण्डुना नराः। तथा भीष्मः शांतनवः सत्यसंधो जितेन्द्रियः। कथं युधिष्ठिरस्यार्थे न नो हन्युः सबान्धवान्। प्रत्याख्याय तदा राज्यं नाद्य जातु ग्रहीष्यति। ते वयं पाण्डवश्रेष्ठं तरुणं वृद्धशीलिनम्। नैते विषयम् इच्छेयुर् धर्मत्यागे विशेषतः। अभिषिञ्चाम साध्व् अत्र सत्यं करुणवेदिनम्। ते वयं कौरवेयाणाम् एतेषां च महात्मनाम्। स हि भीष्मं शांतनवं धृतराष्ट्रं च बुद्धिमान्। कथं न वाच्यतां तात गच्छेम जगतस् तथा। सपुत्रं विविधैर् भोगैर् योजयिष्यति पूजयन्। मध्यस्थः सततं भीष्मो द्रोणपुत्रो मयि स्थितः। यतः पुत्रस् ततो द्रोणो भविता नात्र संशयः। तेषां दुर्योधनः श्रुत्वा तानि वाक्यानि भारत। युधिष्ठिरानुरक्तानां पर्यतप्यत दुर्मतिः। कृपः शारद्वतश् चैव यत एव वयं ततः। संतप्यमानो दुष्टात्मा तेषां वाचो न चक्षमे। भागिनेयं ततो द्रौणिं न त्यक्ष्यति कथं चन। क्षत्तार्थबद्धस् त्व् अस्मासु प्रच्छन्नस् तु यतः परे। ईर्ष्यया चापि संतप्तो धृतराष्ट्रम् उपागमत्। न त्व् एकः स समर्थो ऽस्मान् पाण्डवार्थे प्रवाधितुम्। ततो विरहितं दृष्ट्वा पितरं प्रतिपूज्य च। सुविस्रब्धान् पाण्डुसुतान् सह मात्रा विवासय। दृष्ट्वा पाण्डोः पुरावृत्तं पश्चाद् इदम् उवाच ह। श्रुता मे जल्पतां वाचः पौराणाम् अशिवा गिरः। वारणावतम् अद्यैव नात्र दोषो भविष्यति। आगतो ऽहं महाप्राज्ञ पादमूलं वचः शृणु। विनिद्राकरणं घोरं हृदि शल्यम् इवार्पितम्। शोकपावकम् उद्भूतं कर्मणा तेन नाशय। त्वाम् अनादृत्य भीष्मं च पतिम् इच्छन्ति पाण्डवम्। सौम्ये मतिश् च भीष्मस्य न च राज्यं बुभूषति। तस्य पुत्रो ध्रुवं प्राप्तस् तस्य तस्येति चापरः। ते वयं राजवंशेन हीनाः सह सुतैर् अपि। अविज्ञाता भविष्यामो लोकस्य जगतीपते। सततं निरयं प्राप्ताः परपिण्डोपजीविनः। न भवेम यथा राजंस् तथा शीघ्रं विधीयताम्। अथ त्वम् अपि राजेन्द्र राजवंशो भविष्यसि। यदि हि त्वं पुरा राज्ये भवान् आस्थापितो नृपः। ध्रुवं लप्स्यामहे राज्यं वयम् अप्य् अवशेन ते। स तथा कुरु कौरव्य रक्ष्या वंश्या यथा वयम्। संप्राप्नुमः स्वयं राज्यं मन्त्रयस्व सहानुगैः।
abhaviṣyaḥ sthiro rājye yadi hi tvaṃ purā nṛpa. dhruvaṃ prāpsyāma ca vayaṃ rājyam apy avaśe jane. yadi tvaṃ ca mahārāja rājavaṃśāc cariṣyasi. vayaṃ caiva yatiṣyāmo hy agādhe niraye 'śucau. sa tathā kuru kauravya rakṣyā vaṃśyā yathā vayam. saṃprāpnuma svayaṃ rājyaṃ mantrayasva sahānugaiḥ. vaiśaṃpāyanaḥ. vaiśaṃpāyanaḥ. dhṛtarāṣṭraḥ. duryodhanaḥ. dhṛtarāṣṭras tu putrasya śrutvā vacanam īdṛśam. prāṇādhikaṃ bhīmasenaṃ kṛtavidyaṃ dhanaṃjayam. muhūrtam iva saṃcintya duryodhanam athābravīt. duryodhano lakṣayitvā paryatapyata durmatiḥ. tathā vaikartanaḥ karṇaḥ śakuniś cāpi saubalaḥ. dharmavṛttaḥ sadā pāṇḍuḥ suvṛtto mayi gauravāt. sarveṣu jñātiṣu tathā madīyeṣu viśeṣataḥ. anekair apy upāyais te jighāṃsanti sma pāṇḍavān. nātra kiṃ cana jānāti bhojanāni cikīrṣati. pāṇḍavāś cāpi tat sarvaṃ praticakrur yathābalam. udbhāvanam akurvāṇā vidurasya mate sthitāḥ. nivedayati dharmastho mayi dharmabhṛtāṃ varaḥ. guṇaiḥ samuditān dṛṣṭvā paurāḥ pāṇḍusutāṃs tadā. tasya putro yathā pāṇḍus tadā dharmaparaḥ sadā. kathayāṃ cakrire teṣāṃ guṇān saṃsatsu bhārata. guṇavāṃl lokavikhyāto nagare ca pratiṣṭhitaḥ. sa kathaṃ śakyate 'smābhir apakraṣṭuṃ nararṣabha. rājyaprāptiṃ ca saṃprāptaṃ jyeṣṭhaṃ pāṇḍusutaṃ tadā. kathayanti sma saṃbhūya catvareṣu sabhāsu ca. rājyam eṣa hi naḥ prāptaḥ sasahāyo viśeṣataḥ. bhrātṛbhiḥ pāṇḍunāmātyaṃ balaṃ ca satataṃ dhṛtam. prajñācakṣur acakṣuṣmān dhṛtarāṣṭro janeśvaraḥ. rājyaṃ ca prāptavān pūrvaṃ sa kathaṃ nṛpatir bhavet. dhṛtāḥ putrāś ca pautrāś ca teṣām api viśeṣataḥ. te tathā satkṛtās tāta viṣaye pāṇḍunā narāḥ. tathā bhīṣmaḥ śāṃtanavaḥ satyasaṃdho jitendriyaḥ. kathaṃ yudhiṣṭhirasyārthe na no hanyuḥ sabāndhavān. pratyākhyāya tadā rājyaṃ nādya jātu grahīṣyati. te vayaṃ pāṇḍavaśreṣṭhaṃ taruṇaṃ vṛddhaśīlinam. naite viṣayam iccheyur dharmatyāge viśeṣataḥ. abhiṣiñcāma sādhv atra satyaṃ karuṇavedinam. te vayaṃ kauraveyāṇām eteṣāṃ ca mahātmanām. sa hi bhīṣmaṃ śāṃtanavaṃ dhṛtarāṣṭraṃ ca buddhimān. kathaṃ na vācyatāṃ tāta gacchema jagatas tathā. saputraṃ vividhair bhogair yojayiṣyati pūjayan. madhyasthaḥ satataṃ bhīṣmo droṇaputro mayi sthitaḥ. yataḥ putras tato droṇo bhavitā nātra saṃśayaḥ. teṣāṃ duryodhanaḥ śrutvā tāni vākyāni bhārata. yudhiṣṭhirānuraktānāṃ paryatapyata durmatiḥ. kṛpaḥ śāradvataś caiva yata eva vayaṃ tataḥ. saṃtapyamāno duṣṭātmā teṣāṃ vāco na cakṣame. bhāgineyaṃ tato drauṇiṃ na tyakṣyati kathaṃ cana. kṣattārthabaddhas tv asmāsu pracchannas tu yataḥ pare. īrṣyayā cāpi saṃtapto dhṛtarāṣṭram upāgamat. na tv ekaḥ sa samartho 'smān pāṇḍavārthe pravādhitum. tato virahitaṃ dṛṣṭvā pitaraṃ pratipūjya ca. suvisrabdhān pāṇḍusutān saha mātrā vivāsaya. dṛṣṭvā pāṇḍoḥ purāvṛttaṃ paścād idam uvāca ha. śrutā me jalpatāṃ vācaḥ paurāṇām aśivā giraḥ. vāraṇāvatam adyaiva nātra doṣo bhaviṣyati. āgato 'haṃ mahāprājña pādamūlaṃ vacaḥ śṛṇu. vinidrākaraṇaṃ ghoraṃ hṛdi śalyam ivārpitam. śokapāvakam udbhūtaṃ karmaṇā tena nāśaya. tvām anādṛtya bhīṣmaṃ ca patim icchanti pāṇḍavam. saumye matiś ca bhīṣmasya na ca rājyaṃ bubhūṣati. tasya putro dhruvaṃ prāptas tasya tasyeti cāparaḥ. te vayaṃ rājavaṃśena hīnāḥ saha sutair api. avijñātā bhaviṣyāmo lokasya jagatīpate. satataṃ nirayaṃ prāptāḥ parapiṇḍopajīvinaḥ. na bhavema yathā rājaṃs tathā śīghraṃ vidhīyatām. atha tvam api rājendra rājavaṃśo bhaviṣyasi. yadi hi tvaṃ purā rājye bhavān āsthāpito nṛpaḥ. dhruvaṃ lapsyāmahe rājyaṃ vayam apy avaśena te. sa tathā kuru kauravya rakṣyā vaṃśyā yathā vayam. saṃprāpnumaḥ svayaṃ rājyaṃ mantrayasva sahānugaiḥ.