नादण्डः क्षत्रियो भाति नादण्डो भूतिम् अश्नुते। नादण्डस्य प्रजा राज्ञः सुखम् एधन्ति भारत। सदेवासुरगन्धर्वैर् अप्सरोभिर् विभूषितम्। रक्षोभिर् गुह्यकैर् नागैर् मनुष्यैश् च विभूषितम्। त्रिवर्गेण च संपूर्णं त्रिवर्गस्यागमेन च। दण्डेनाभ्याहृतं सर्वं जगद् भोगाय कल्पते। स्वयंभुवं महीपाल आगमं शृणु शाश्वतम्। विप्राणां विदितश् चायं तव चैव विशां पते। अराजके हि लोके ऽस्मिन् सर्वतो विद्रुते भयात्। रक्षार्थम् अस्य लोकस्य राजानम् असृजत् प्रभुः। महाकायं महावीर्यं पालने जगतः क्षमम्। अनिलाग्नियमार्काणाम् इन्द्रस्य वरुणस्य च। चन्द्रवित्तेशयोश् चैव मात्रा निर्हृत्य शाश्वतीः। यस्माद् एषां सुरेन्द्राणां संभवत्य् अंशतो नृपः। तस्माद् अभिभवत्य् एष सर्वभूतानि तेजसा। तपत्य् आदित्यवच् चैव चक्षूंषि च मनांसि च। न चैनं भुवि शक्नोति कश् चिद् अप्य् अभिवीक्षितुम्। सो ऽग्निर् भवति वायुश् च सो ऽर्कः सोमश् च धर्मराट्। स कुबेरः स वरुणः स महेन्द्रः प्रतापवान्। पितामहस्य देवस्य विष्णोः शर्वस्य चैव हि। ऋषीणां चैव सर्वेषां तस्मिंस् तेजः प्रतिष्ठितम्। बालो ऽपि नावमन्तव्यो मनुष्य इति भूमिपः। महती देवता ह्य् एषा नररूपेण तिष्ठति। एकम् एव दहत्य् अग्निर् नरं दुरुपसर्पिणम्। कुलं दहति राजाग्निः सपशुद्रव्यसंचयम्। धृतराष्ट्रकुलं दग्धं क्रोधोद्भूतेन वह्निना। प्रत्यक्षम् एतल् लोकस्य संशयो न हि विद्यते। कुलजो वृत्तसंपन्नो धार्मिकश् च महीपतिः। प्रजानां पालने युक्तः पूज्यते दैवतैर् अपि। कार्यं यो ऽवेक्ष्य शक्तिं च देशकालौ च तत्त्वतः। कुरुते धर्मसिद्ध्यर्थं वैश्वरूप्यं पुनः पुनः। तस्य प्रसादे पद्मा श्रीर् विजयश् च पराक्रमे। मृत्युश् च वसति क्रोधे सर्वतेजोमयो हि सः। तं यस् तु द्वेष्टि संमोहात् स विनश्यति मानवः। तस्य ह्य् आशु विनाशाय राजापि कुरुते मनः। तस्माद् धर्मं यम् इष्टेषु स व्यवस्यति पार्थिवः। अनिष्टं चाप्य् अनिष्टेषु तद् धर्मं न विचालयेत्। तस्यार्थे सर्वभूतानां गोप्तारं धर्मम् आत्मजम्। ब्रह्मतेजोमयं दण्डम् असृजत् पूर्वम् ईश्वरः। तस्य सर्वाणि भूतानि स्थावराणि चराणि च। भयाद् भोगाय कल्पन्ते धर्मान् न विचलन्ति च। देशकालौ च शक्तिं च कार्यं चावेक्ष्य तत्त्वतः। यथार्हतः संप्रणयेन् नरेष्व् अन्यायवर्तिषु। स राजा पुरुषो दण्डः स नेता शासिता च सः। वर्णानाम् आश्रमाणां च धर्मप्रभुर् अथाव्ययः। दण्डः शास्ति प्रजाः सर्वा दण्ड एवाभिरक्षति। दण्डः सुप्तेषु जागर्ति दण्डं धर्मं विदुर् बुधाः। सुसमीक्ष्य धृतो दण्डः सर्वा रञ्जयति प्रजाः। असमीक्ष्य प्रणीतस् तु विनाशयति सर्वतः। यदि न प्रणयेद् राजा दण्डं दण्ड्येष्व् अतन्द्रितः। शूले मत्स्यान् इवाधक्ष्यन् दुर्बलान् बलवत्तराः। काको ऽद्याच् च पुरोडाशं श्वा चैवावलिहेद् धविः। स्वामित्वं न क्व चिच् च स्यात् प्रपद्येताधरोत्तरम्। सर्वो दण्डजितो लोको दुर्लभस् तु शुचिर् नरः। दण्डस्य हि भयात् सर्वं जगद् भोगाय कल्पते। देवदानवगन्धर्वा रक्षांसि पतगोरगाः। ते ऽपि भोगाय कल्पन्ते दण्डेनैवाभिपीडिताः। दूष्येयुः सर्ववर्णाश् च भिद्येरन् सर्वसेतवः। सर्वलोकप्रकोपश् च भवेद् दण्डस्य विभ्रमात्। यत्र श्यामो लोहिताक्षो दण्डश् चरति पापहा। प्रजास् तत्र न मुह्यन्ति नेता चेत् साधु पश्यति। आहुस् तस्य प्रणेतारं राजानं सत्यवादिनम्। समीक्ष्यकारिणं प्राज्ञं धर्मकामार्थकोविदम्। तं राजा प्रणयन् सम्यक् स्वर्गायाभिप्रवर्तते। कामात्मा विषयी क्षुद्रो दण्डेनैव निहन्यते। दण्डो हि सुमहातेजा दुर्धरश् चाकृतात्मभिः। धर्माद् विचलितं हन्ति नृपम् एव सबान्धवम्। ततो दुर्गं च राष्ट्रं च लोकं च सचराचरम्। अन्तरिक्षगतांश् चैव मुनीन् देवांश् च हिंसति। सो ऽसहायेन मूढेन लुब्धेनाकृतबुद्धिना। अशक्यो न्यायतो नेतुं विषयांश् चैव सेवता। शुचिना सत्यसंधेन नीतिशास्त्रानुसारिणा। दण्डः प्रणेतुं शक्यो हि सुसहायेन धीमता। स्वराष्ट्रे न्यायवर्ती स्याद् भृशं दण्डश् च शत्रुषु। सुहृत् स्वजिह्मः स्निग्धेषु ब्राह्मणेषु क्षमान्वितः। एवंवृत्तस्य राज्ञस् तु शिलोञ्छेनापि जीवतः। विस्तीर्येत यशो लोके तैलबिन्धुर् इवाम्भसि। अतस् तु विपरीतस्य नृपतेर् अकृतात्मनः। संक्षिप्येत यशो लोके घृतबिन्दुर् इवाम्भसि। देवदेवेन रुद्रेण ब्रह्मणा च महीपते। विष्णुना चैव देवेन शक्रेण च महात्मना। लोकपालैश् च भूतैश् च पाण्डवैश् च महात्मभिः। धर्माद् विचलिता राजन् धार्तराष्ट्रा निपातिताः। अधार्मिका दुराचाराः ससैन्या विनिपातिताः। तान् निहत्य न दोषस् ते स्वल्पो ऽपि जगतीपते। छलेन मायया वाथ क्षत्रधर्मेण वा नृप।
nādaṇḍaḥ kṣatriyo bhāti nādaṇḍo bhūtim aśnute. nādaṇḍasya prajā rājñaḥ sukham edhanti bhārata. sadevāsuragandharvair apsarobhir vibhūṣitam. rakṣobhir guhyakair nāgair manuṣyaiś ca vibhūṣitam. trivargeṇa ca saṃpūrṇaṃ trivargasyāgamena ca. daṇḍenābhyāhṛtaṃ sarvaṃ jagad bhogāya kalpate. svayaṃbhuvaṃ mahīpāla āgamaṃ śṛṇu śāśvatam. viprāṇāṃ viditaś cāyaṃ tava caiva viśāṃ pate. arājake hi loke 'smin sarvato vidrute bhayāt. rakṣārtham asya lokasya rājānam asṛjat prabhuḥ. mahākāyaṃ mahāvīryaṃ pālane jagataḥ kṣamam. anilāgniyamārkāṇām indrasya varuṇasya ca. candravitteśayoś caiva mātrā nirhṛtya śāśvatīḥ. yasmād eṣāṃ surendrāṇāṃ saṃbhavaty aṃśato nṛpaḥ. tasmād abhibhavaty eṣa sarvabhūtāni tejasā. tapaty ādityavac caiva cakṣūṃṣi ca manāṃsi ca. na cainaṃ bhuvi śaknoti kaś cid apy abhivīkṣitum. so 'gnir bhavati vāyuś ca so 'rkaḥ somaś ca dharmarāṭ. sa kuberaḥ sa varuṇaḥ sa mahendraḥ pratāpavān. pitāmahasya devasya viṣṇoḥ śarvasya caiva hi. ṛṣīṇāṃ caiva sarveṣāṃ tasmiṃs tejaḥ pratiṣṭhitam. bālo 'pi nāvamantavyo manuṣya iti bhūmipaḥ. mahatī devatā hy eṣā nararūpeṇa tiṣṭhati. ekam eva dahaty agnir naraṃ durupasarpiṇam. kulaṃ dahati rājāgniḥ sapaśudravyasaṃcayam. dhṛtarāṣṭrakulaṃ dagdhaṃ krodhodbhūtena vahninā. pratyakṣam etal lokasya saṃśayo na hi vidyate. kulajo vṛttasaṃpanno dhārmikaś ca mahīpatiḥ. prajānāṃ pālane yuktaḥ pūjyate daivatair api. kāryaṃ yo 'vekṣya śaktiṃ ca deśakālau ca tattvataḥ. kurute dharmasiddhyarthaṃ vaiśvarūpyaṃ punaḥ punaḥ. tasya prasāde padmā śrīr vijayaś ca parākrame. mṛtyuś ca vasati krodhe sarvatejomayo hi saḥ. taṃ yas tu dveṣṭi saṃmohāt sa vinaśyati mānavaḥ. tasya hy āśu vināśāya rājāpi kurute manaḥ. tasmād dharmaṃ yam iṣṭeṣu sa vyavasyati pārthivaḥ. aniṣṭaṃ cāpy aniṣṭeṣu tad dharmaṃ na vicālayet. tasyārthe sarvabhūtānāṃ goptāraṃ dharmam ātmajam. brahmatejomayaṃ daṇḍam asṛjat pūrvam īśvaraḥ. tasya sarvāṇi bhūtāni sthāvarāṇi carāṇi ca. bhayād bhogāya kalpante dharmān na vicalanti ca. deśakālau ca śaktiṃ ca kāryaṃ cāvekṣya tattvataḥ. yathārhataḥ saṃpraṇayen nareṣv anyāyavartiṣu. sa rājā puruṣo daṇḍaḥ sa netā śāsitā ca saḥ. varṇānām āśramāṇāṃ ca dharmaprabhur athāvyayaḥ. daṇḍaḥ śāsti prajāḥ sarvā daṇḍa evābhirakṣati. daṇḍaḥ supteṣu jāgarti daṇḍaṃ dharmaṃ vidur budhāḥ. susamīkṣya dhṛto daṇḍaḥ sarvā rañjayati prajāḥ. asamīkṣya praṇītas tu vināśayati sarvataḥ. yadi na praṇayed rājā daṇḍaṃ daṇḍyeṣv atandritaḥ. śūle matsyān ivādhakṣyan durbalān balavattarāḥ. kāko 'dyāc ca puroḍāśaṃ śvā caivāvalihed dhaviḥ. svāmitvaṃ na kva cic ca syāt prapadyetādharottaram. sarvo daṇḍajito loko durlabhas tu śucir naraḥ. daṇḍasya hi bhayāt sarvaṃ jagad bhogāya kalpate. devadānavagandharvā rakṣāṃsi patagoragāḥ. te 'pi bhogāya kalpante daṇḍenaivābhipīḍitāḥ. dūṣyeyuḥ sarvavarṇāś ca bhidyeran sarvasetavaḥ. sarvalokaprakopaś ca bhaved daṇḍasya vibhramāt. yatra śyāmo lohitākṣo daṇḍaś carati pāpahā. prajās tatra na muhyanti netā cet sādhu paśyati. āhus tasya praṇetāraṃ rājānaṃ satyavādinam. samīkṣyakāriṇaṃ prājñaṃ dharmakāmārthakovidam. taṃ rājā praṇayan samyak svargāyābhipravartate. kāmātmā viṣayī kṣudro daṇḍenaiva nihanyate. daṇḍo hi sumahātejā durdharaś cākṛtātmabhiḥ. dharmād vicalitaṃ hanti nṛpam eva sabāndhavam. tato durgaṃ ca rāṣṭraṃ ca lokaṃ ca sacarācaram. antarikṣagatāṃś caiva munīn devāṃś ca hiṃsati. so 'sahāyena mūḍhena lubdhenākṛtabuddhinā. aśakyo nyāyato netuṃ viṣayāṃś caiva sevatā. śucinā satyasaṃdhena nītiśāstrānusāriṇā. daṇḍaḥ praṇetuṃ śakyo hi susahāyena dhīmatā. svarāṣṭre nyāyavartī syād bhṛśaṃ daṇḍaś ca śatruṣu. suhṛt svajihmaḥ snigdheṣu brāhmaṇeṣu kṣamānvitaḥ. evaṃvṛttasya rājñas tu śiloñchenāpi jīvataḥ. vistīryeta yaśo loke tailabindhur ivāmbhasi. atas tu viparītasya nṛpater akṛtātmanaḥ. saṃkṣipyeta yaśo loke ghṛtabindur ivāmbhasi. devadevena rudreṇa brahmaṇā ca mahīpate. viṣṇunā caiva devena śakreṇa ca mahātmanā. lokapālaiś ca bhūtaiś ca pāṇḍavaiś ca mahātmabhiḥ. dharmād vicalitā rājan dhārtarāṣṭrā nipātitāḥ. adhārmikā durācārāḥ sasainyā vinipātitāḥ. tān nihatya na doṣas te svalpo 'pi jagatīpate. chalena māyayā vātha kṣatradharmeṇa vā nṛpa.