युवां ह्य् उदकधारास् ता भूतानि च समन्ततः। उत्तमास्त्रविदो सम्यक् सर्वतो वारयिष्यथः। जनमेजय उवाच। वैशंपायन उवाच। रुद्र उवाच। वैशंपायन उवाच। वैशंपायन उवाच। किमर्थं भगवान् अग्निः खाण्डवं दग्धुम् इच्छति। रक्ष्यमाणं महेन्द्रेण नानासत्त्वसमायुतम्। न ह्य् एतत् कारणं ब्रह्मन्न् अल्पं संप्रतिभाति मे। यद् ददाह सुसंक्रुद्धः खाण्डवं हव्यवाहनः। एतद् विस्तरशो ब्रह्मञ् श्रोतुम् इच्छामि तत्त्वतः। खाण्डवस्य यथा दाहः पुरा समभवन् मुने। हन्त ते कथयिष्यामि पुराणम् ऋषिसंस्तुतम्। कथाम् इमां नरश्रेष्ठ खाण्डवस्य विनाशिनीम्। पौराणः श्रूयते तात राजा हरिहयोपमः। श्वेतकिर् नाम विख्यातो बलविक्रमसंयुतः। यज्वा दानपतिर् धीमान् यथा नान्यो ऽस्ति कश् चन। ईजे स च महासत्रैः क्रतुभिश् चाप्तदक्षिणैः। तस्य नान्याभवद् बुद्धिर् दिवसे दिवसे नृप। सत्रे क्रियासमारम्भे दानेषु विविधेषु च। तस्यैवं वर्तमानस्य कदा चित् कालपर्यये। सत्रम् आहर्तुकामस्य संवत्सरशतं किल। ऋत्विजो नाभ्यपद्यन्त समाहर्तुं महात्मनः। स तु राजाकरोद् यत्नं महान्तं ससुहृज्जनः। प्रणिपातेन सान्त्वेन दानेन च महायशाः। ऋत्विजो ऽनुनयाम् आस भूयो भूयस् त्व् अतन्द्रितः। ते चास्य तम् अभिप्रायं न चक्रुर् अमितौजसः। स चाश्रमस्थान् राजर्षिस् तान् उवाच रुषान्वितः। यद्य् अहं पतितो विप्राः शुश्रूषायां न च स्थितः। आशु त्याज्यो ऽस्मि युष्माभिर् ब्राह्मणैश् च जुगुप्सितः। तन् नार्हथ क्रतुश्रद्धां व्याघातयितुम् उत्तमाम्। अस्थाने वा परित्यागं कर्तुं मे द्विजसत्तमाः। प्रपन्न एव वो विप्राः प्रसादं कर्तुम् अर्हथ। सान्त्वदानादिभिर् वाक्यैस् तत्त्वतः कार्यवत्तया। प्रसादयित्वा वक्ष्यामि यन् नः कार्यं द्विजोत्तमाः। अथवाहं परित्यक्तो भवद्भिर् द्वेषकारणात्। ऋत्विजो ऽन्यान् गमिष्यामि याजनार्थं तपोधनाः। एतावद् उक्त्वा वचनं विरराम स पार्थिवः। यदा न शेकू राजानं याजनार्थं परंतप। ततस् ते याजकाः क्रुद्धास् तम् ऊचुर् नृपसत्तमम्। तव कर्माण्य् अजस्रं वै वर्तन्ते पार्थिवोत्तम। ततो वयं परिश्रान्ताः सततं कर्मवाहिनः। श्रमाद् अस्मात् परिश्रान्तान् स त्वं नस् त्यक्तुम् अर्हसि। बुद्धिमोहं समास्थाय त्वरासंभावितो ऽनघ। गच्छ रुद्रसकाशं त्वं स हि त्वां याजयिष्यति। साधिक्षेपं वचः श्रुत्वा संक्रुद्धः श्वेतकिर् नृपः। कैलासं पर्वतं गत्वा तप उग्रं समास्थितः। आराधयन् महादेवं नियतः संशितव्रतः। उपवासपरो राजा दीर्घकालम् अतिष्ठत। कदा चिद् द्वादशे काले कदा चिद् अपि षोडशे। आहारम् अकरोद् राजा मूलानि च फलानि च। ऊर्ध्वबाहुस् त्व् अनिमिषस् तिष्ठन् स्थाणुर् इवाचलः। षण्मासान् अभवद् राजा श्वेतकिः सुसमाहितः। तं तथा नृपशार्दूलं तप्यमानं महत् तपः। शंकरः परया प्रीत्या दर्शयाम् आस भारत। उवाच चैनं भगवान् स्निग्धगम्भीरया गिरा। प्रीतो ऽस्मि राजशार्दूल तपसा ते परंतप। वरं वृणीष्व भद्रं ते यं त्वम् इच्छसि पार्थिव। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं रुद्रस्यामिततेजसः। प्रणिपत्य महात्मानं राजर्षिः प्रत्यभाषत। यदि मे भगवान् प्रीतः सर्वलोकनमस्कृतः। स्वयं मां देवदेवेश याजयस्व सुरेश्वर। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं राज्ञा तेन प्रभाषितम्। उवाच भगवान् प्रीतः स्मितपूर्वम् इदं वचः। नास्माकम् एतद्विषये वर्तते याजनं प्रति। त्वया च सुमहत् तप्तं तपो राजन् वरार्थिना। याजयिष्यामि राजंस् त्वां समयेन परंतप। समा द्वादश राजेन्द्र ब्रह्मचारी समाहितः। सततं त्व् आज्यधाराभिर् यदि तर्पयसे ऽनलम्। कामं प्रार्थयसे यं त्वं मत्तः प्राप्स्यसि तं नृप। एवम् उक्तस् तु रुद्रेण श्वेतकिर् मनुजाधिपः। तथा चकार तत् सर्वं यथोक्तं शूलपाणिना। पूर्णे तु द्वादशे वर्षे पुनर् आयान् महेश्वरम्। दृष्ट्वैव च स राजानं शंकरो लोकभावनः। उवाच परमप्रीतः श्वेतकिं नृपसत्तमम्। तोषितो ऽहं नृपश्रेष्ठ त्वयेह स्वेन कर्मणा। याजनं ब्राह्मणानां तु विधिदृष्टं परंतप। अतो ऽहं त्वां स्वयं नाद्य याजयामि परंतप। ममांशस् तु क्षितितले महाभागो द्विजोत्तमः। दुर्वासा इति विख्यातः स हि त्वां याजयिष्यति। मन्नियोगान् महातेजाः संभाराः संभ्रियन्तु ते। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं रुद्रेण समुदाहृतम्। स्वपुरं पुनर् आगम्य संभारान् पुनर् आर्जयत्। ततः संभृतसंभारो भूयो रुद्रम् उपागमत्। संभृता मम संभाराः सर्वोपकरणानि च। त्वत्प्रसादान् महादेव श्वो मे दीक्षा भवेद् इति। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं तस्य राज्ञो महात्मनः। दुर्वाससं समाहूय रुद्रो वचनम् अब्रवीत्। एष राजा महाभागः श्वेतकिर् द्विजसत्तम। एनं याजय विप्रेन्द्र मन्नियोगेन भूमिपम्। बाढम् इत्य् एव वचनं रुद्रम् ऋषिर् उवाच ह। ततः सत्रं समभवत् तस्य राज्ञो महात्मनः। यथाविधि यथाकालं यथोक्तं बहुदक्षिणम्। तस्मिन् परिसमाप्ते तु राज्ञः सत्रे महात्मनः। दुर्वाससाभ्यनुज्ञाता विप्रतस्थुः स्म याजकाः। ये तत्र दीक्षिताः सर्वे सदस्याश् च महौजसः। सो ऽपि राजा महाभागः स्वपुरं प्राविशत् तदा। ततो भगवतो वह्नेर् विकारः समजायत। तेजसा विप्रहीणश् च ग्लानिश् चैनं समाविशत्। स लक्षयित्वा चात्मानं तेजोहीनं हुताशनः। जगाम सदनं पुण्यं ब्रह्मणो लोकपूजितम्। तत्र ब्राह्मणम् आसीनम् इदं वचनम् अब्रवीत्। तेजसा विप्रहीणो ऽस्मि बलेन च जगत्पते। इच्छेयं त्वत्प्रसादेन स्वात्मनः प्रकृतिं स्थिराम्। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं भगवान् सर्वलोककृत्। हव्यवाहम् इदं वाक्यम् उवाच प्रहसन्न् इव। त्वया द्वादश वर्षाणि वसोर् धाराहुतं हविः। उपयुक्तं महाभाग तेन त्वां ग्लानिर् आविशत्। तेजसा विप्रहीणत्वात् सहसा हव्यवाहन। मा गमस् त्वं व्यथां वह्ने प्रकृतिस्थो भविष्यसि। पुरा देवनियोगेन यत् त्वया भस्मसात् कृतम्। आलयं देवशत्रूणां सुघोरं खाण्डवं वनम्। तत्र सर्वाणि सत्त्वानि निवसन्ति विभावसो। तेषां त्वं मेदसा तृप्तः प्रकृतिस्थो भविष्यसि। गच्छ शीघ्रं प्रदग्धुं त्वं ततो मोक्ष्यसि किल्बिषात्। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं परमेष्ठिमुखाच् च्युतम्। उत्तमं जवम् आस्थाय प्रदुद्राव हुताशनः। आगम्य खाण्डवं दावम् उत्तमं जवम् आस्थितः। सहसा प्रज्वलत्य् अग्निः क्रुद्धो वायुसमीरितः। प्रदीप्तं खाण्डवं दृष्ट्वा ये स्म तत्र निवासिनः। परमं यत्नम् आतिष्ठन् पावकस्य प्रशान्तये। करैस् तु करिणः शीघ्रं जलम् आदाय सत्वराः। सिषिचुः पावकं क्रुद्धाः शतशो ऽथ सहस्रशः। बहुशीर्षास् तथा नागाः शिरोभिर् जलवृष्टयः। मुमुचुः पावकाभ्याशे सत्वराः क्रोधमूर्च्छिताः। तथैवान्यानि सत्त्वानि नानाप्रहरणोद्यमैः। विलयं पावकं शीघ्रम् अनयन् भरतोत्तम। अनेन तु प्रकारेण भूयो भूयश् च प्रज्वलन्। सप्तकृत्वः प्रशमितः खाण्डवे हव्यवाहनः। स तु नैराश्यम् आपन्नः सदा ग्लानिसमन्वितः। पितामहम् उपागच्छत् संक्रुद्धो हव्यवाहनः। तच् च सर्वं यथावृत्तं ब्रह्मणे संन्यवेदयत्। उवाच चैनं भगवान् मुहूर्तं स विचिन्त्य तु। उपायः परिदृष्टो मे यथा त्वं धक्ष्यसे ऽनल। खाण्डवं दावम् अद्यैव मिषतो ऽस्य शतक्रतोः। नरनारायणौ यौ तौ पूर्वदेवौ विभावसो। संप्राप्तौ मानुषं लोकं कार्यार्थं हि दिवौकसाम्। अर्जुनं वासुदेवं च यौ तौ लोको ऽभिमन्यते। ताव् एतौ सहितौ वह्ने खाण्डवस्य समीपतः। तौ त्वं याचस्व साहाय्ये दाहार्थं खाण्डवस्य च। ततो धक्ष्यसि तं दावं रक्षितं त्रिदशैर् अपि। तौ तु सत्त्वानि सर्वाणि यत्नतो वारयिष्यतः। देवराजं च सहितौ तत्र मे नास्ति संशयः। एतच् छ्रुत्वा तु वचनं त्वरितो हव्यवाहनः। कृष्णपार्थाव् उपागम्य यम् अर्थं त्व् अभ्यभाषत। तं ते कथितवान् अस्मि पूर्वम् एव नृपोत्तम।
yuvāṃ hy udakadhārās tā bhūtāni ca samantataḥ. uttamāstravido samyak sarvato vārayiṣyathaḥ. janamejaya uvāca. vaiśaṃpāyana uvāca. rudra uvāca. vaiśaṃpāyana uvāca. vaiśaṃpāyana uvāca. kimarthaṃ bhagavān agniḥ khāṇḍavaṃ dagdhum icchati. rakṣyamāṇaṃ mahendreṇa nānāsattvasamāyutam. na hy etat kāraṇaṃ brahmann alpaṃ saṃpratibhāti me. yad dadāha susaṃkruddhaḥ khāṇḍavaṃ havyavāhanaḥ. etad vistaraśo brahmañ śrotum icchāmi tattvataḥ. khāṇḍavasya yathā dāhaḥ purā samabhavan mune. hanta te kathayiṣyāmi purāṇam ṛṣisaṃstutam. kathām imāṃ naraśreṣṭha khāṇḍavasya vināśinīm. paurāṇaḥ śrūyate tāta rājā harihayopamaḥ. śvetakir nāma vikhyāto balavikramasaṃyutaḥ. yajvā dānapatir dhīmān yathā nānyo 'sti kaś cana. īje sa ca mahāsatraiḥ kratubhiś cāptadakṣiṇaiḥ. tasya nānyābhavad buddhir divase divase nṛpa. satre kriyāsamārambhe dāneṣu vividheṣu ca. tasyaivaṃ vartamānasya kadā cit kālaparyaye. satram āhartukāmasya saṃvatsaraśataṃ kila. ṛtvijo nābhyapadyanta samāhartuṃ mahātmanaḥ. sa tu rājākarod yatnaṃ mahāntaṃ sasuhṛjjanaḥ. praṇipātena sāntvena dānena ca mahāyaśāḥ. ṛtvijo 'nunayām āsa bhūyo bhūyas tv atandritaḥ. te cāsya tam abhiprāyaṃ na cakrur amitaujasaḥ. sa cāśramasthān rājarṣis tān uvāca ruṣānvitaḥ. yady ahaṃ patito viprāḥ śuśrūṣāyāṃ na ca sthitaḥ. āśu tyājyo 'smi yuṣmābhir brāhmaṇaiś ca jugupsitaḥ. tan nārhatha kratuśraddhāṃ vyāghātayitum uttamām. asthāne vā parityāgaṃ kartuṃ me dvijasattamāḥ. prapanna eva vo viprāḥ prasādaṃ kartum arhatha. sāntvadānādibhir vākyais tattvataḥ kāryavattayā. prasādayitvā vakṣyāmi yan naḥ kāryaṃ dvijottamāḥ. athavāhaṃ parityakto bhavadbhir dveṣakāraṇāt. ṛtvijo 'nyān gamiṣyāmi yājanārthaṃ tapodhanāḥ. etāvad uktvā vacanaṃ virarāma sa pārthivaḥ. yadā na śekū rājānaṃ yājanārthaṃ paraṃtapa. tatas te yājakāḥ kruddhās tam ūcur nṛpasattamam. tava karmāṇy ajasraṃ vai vartante pārthivottama. tato vayaṃ pariśrāntāḥ satataṃ karmavāhinaḥ. śramād asmāt pariśrāntān sa tvaṃ nas tyaktum arhasi. buddhimohaṃ samāsthāya tvarāsaṃbhāvito 'nagha. gaccha rudrasakāśaṃ tvaṃ sa hi tvāṃ yājayiṣyati. sādhikṣepaṃ vacaḥ śrutvā saṃkruddhaḥ śvetakir nṛpaḥ. kailāsaṃ parvataṃ gatvā tapa ugraṃ samāsthitaḥ. ārādhayan mahādevaṃ niyataḥ saṃśitavrataḥ. upavāsaparo rājā dīrghakālam atiṣṭhata. kadā cid dvādaśe kāle kadā cid api ṣoḍaśe. āhāram akarod rājā mūlāni ca phalāni ca. ūrdhvabāhus tv animiṣas tiṣṭhan sthāṇur ivācalaḥ. ṣaṇmāsān abhavad rājā śvetakiḥ susamāhitaḥ. taṃ tathā nṛpaśārdūlaṃ tapyamānaṃ mahat tapaḥ. śaṃkaraḥ parayā prītyā darśayām āsa bhārata. uvāca cainaṃ bhagavān snigdhagambhīrayā girā. prīto 'smi rājaśārdūla tapasā te paraṃtapa. varaṃ vṛṇīṣva bhadraṃ te yaṃ tvam icchasi pārthiva. etac chrutvā tu vacanaṃ rudrasyāmitatejasaḥ. praṇipatya mahātmānaṃ rājarṣiḥ pratyabhāṣata. yadi me bhagavān prītaḥ sarvalokanamaskṛtaḥ. svayaṃ māṃ devadeveśa yājayasva sureśvara. etac chrutvā tu vacanaṃ rājñā tena prabhāṣitam. uvāca bhagavān prītaḥ smitapūrvam idaṃ vacaḥ. nāsmākam etadviṣaye vartate yājanaṃ prati. tvayā ca sumahat taptaṃ tapo rājan varārthinā. yājayiṣyāmi rājaṃs tvāṃ samayena paraṃtapa. samā dvādaśa rājendra brahmacārī samāhitaḥ. satataṃ tv ājyadhārābhir yadi tarpayase 'nalam. kāmaṃ prārthayase yaṃ tvaṃ mattaḥ prāpsyasi taṃ nṛpa. evam uktas tu rudreṇa śvetakir manujādhipaḥ. tathā cakāra tat sarvaṃ yathoktaṃ śūlapāṇinā. pūrṇe tu dvādaśe varṣe punar āyān maheśvaram. dṛṣṭvaiva ca sa rājānaṃ śaṃkaro lokabhāvanaḥ. uvāca paramaprītaḥ śvetakiṃ nṛpasattamam. toṣito 'haṃ nṛpaśreṣṭha tvayeha svena karmaṇā. yājanaṃ brāhmaṇānāṃ tu vidhidṛṣṭaṃ paraṃtapa. ato 'haṃ tvāṃ svayaṃ nādya yājayāmi paraṃtapa. mamāṃśas tu kṣititale mahābhāgo dvijottamaḥ. durvāsā iti vikhyātaḥ sa hi tvāṃ yājayiṣyati. manniyogān mahātejāḥ saṃbhārāḥ saṃbhriyantu te. etac chrutvā tu vacanaṃ rudreṇa samudāhṛtam. svapuraṃ punar āgamya saṃbhārān punar ārjayat. tataḥ saṃbhṛtasaṃbhāro bhūyo rudram upāgamat. saṃbhṛtā mama saṃbhārāḥ sarvopakaraṇāni ca. tvatprasādān mahādeva śvo me dīkṣā bhaved iti. etac chrutvā tu vacanaṃ tasya rājño mahātmanaḥ. durvāsasaṃ samāhūya rudro vacanam abravīt. eṣa rājā mahābhāgaḥ śvetakir dvijasattama. enaṃ yājaya viprendra manniyogena bhūmipam. bāḍham ity eva vacanaṃ rudram ṛṣir uvāca ha. tataḥ satraṃ samabhavat tasya rājño mahātmanaḥ. yathāvidhi yathākālaṃ yathoktaṃ bahudakṣiṇam. tasmin parisamāpte tu rājñaḥ satre mahātmanaḥ. durvāsasābhyanujñātā vipratasthuḥ sma yājakāḥ. ye tatra dīkṣitāḥ sarve sadasyāś ca mahaujasaḥ. so 'pi rājā mahābhāgaḥ svapuraṃ prāviśat tadā. tato bhagavato vahner vikāraḥ samajāyata. tejasā viprahīṇaś ca glāniś cainaṃ samāviśat. sa lakṣayitvā cātmānaṃ tejohīnaṃ hutāśanaḥ. jagāma sadanaṃ puṇyaṃ brahmaṇo lokapūjitam. tatra brāhmaṇam āsīnam idaṃ vacanam abravīt. tejasā viprahīṇo 'smi balena ca jagatpate. iccheyaṃ tvatprasādena svātmanaḥ prakṛtiṃ sthirām. etac chrutvā tu vacanaṃ bhagavān sarvalokakṛt. havyavāham idaṃ vākyam uvāca prahasann iva. tvayā dvādaśa varṣāṇi vasor dhārāhutaṃ haviḥ. upayuktaṃ mahābhāga tena tvāṃ glānir āviśat. tejasā viprahīṇatvāt sahasā havyavāhana. mā gamas tvaṃ vyathāṃ vahne prakṛtistho bhaviṣyasi. purā devaniyogena yat tvayā bhasmasāt kṛtam. ālayaṃ devaśatrūṇāṃ sughoraṃ khāṇḍavaṃ vanam. tatra sarvāṇi sattvāni nivasanti vibhāvaso. teṣāṃ tvaṃ medasā tṛptaḥ prakṛtistho bhaviṣyasi. gaccha śīghraṃ pradagdhuṃ tvaṃ tato mokṣyasi kilbiṣāt. etac chrutvā tu vacanaṃ parameṣṭhimukhāc cyutam. uttamaṃ javam āsthāya pradudrāva hutāśanaḥ. āgamya khāṇḍavaṃ dāvam uttamaṃ javam āsthitaḥ. sahasā prajvalaty agniḥ kruddho vāyusamīritaḥ. pradīptaṃ khāṇḍavaṃ dṛṣṭvā ye sma tatra nivāsinaḥ. paramaṃ yatnam ātiṣṭhan pāvakasya praśāntaye. karais tu kariṇaḥ śīghraṃ jalam ādāya satvarāḥ. siṣicuḥ pāvakaṃ kruddhāḥ śataśo 'tha sahasraśaḥ. bahuśīrṣās tathā nāgāḥ śirobhir jalavṛṣṭayaḥ. mumucuḥ pāvakābhyāśe satvarāḥ krodhamūrcchitāḥ. tathaivānyāni sattvāni nānāpraharaṇodyamaiḥ. vilayaṃ pāvakaṃ śīghram anayan bharatottama. anena tu prakāreṇa bhūyo bhūyaś ca prajvalan. saptakṛtvaḥ praśamitaḥ khāṇḍave havyavāhanaḥ. sa tu nairāśyam āpannaḥ sadā glānisamanvitaḥ. pitāmaham upāgacchat saṃkruddho havyavāhanaḥ. tac ca sarvaṃ yathāvṛttaṃ brahmaṇe saṃnyavedayat. uvāca cainaṃ bhagavān muhūrtaṃ sa vicintya tu. upāyaḥ paridṛṣṭo me yathā tvaṃ dhakṣyase 'nala. khāṇḍavaṃ dāvam adyaiva miṣato 'sya śatakratoḥ. naranārāyaṇau yau tau pūrvadevau vibhāvaso. saṃprāptau mānuṣaṃ lokaṃ kāryārthaṃ hi divaukasām. arjunaṃ vāsudevaṃ ca yau tau loko 'bhimanyate. tāv etau sahitau vahne khāṇḍavasya samīpataḥ. tau tvaṃ yācasva sāhāyye dāhārthaṃ khāṇḍavasya ca. tato dhakṣyasi taṃ dāvaṃ rakṣitaṃ tridaśair api. tau tu sattvāni sarvāṇi yatnato vārayiṣyataḥ. devarājaṃ ca sahitau tatra me nāsti saṃśayaḥ. etac chrutvā tu vacanaṃ tvarito havyavāhanaḥ. kṛṣṇapārthāv upāgamya yam arthaṃ tv abhyabhāṣata. taṃ te kathitavān asmi pūrvam eva nṛpottama.