तच् छ्रुत्वा वासुदेवस्य तथा चक्रुर् जनाधिप। वैशंपायनः। उद्योगं कृतवन्तस् ते भेरीं संनाद्य यादवाः। अर्जुनस् तु तदा श्रुत्वा भेरीसंनादनं महत्। कौन्तेयस् त्वरमाणस् तु सुभद्राम् अभ्यभाषत। आयान्ति वृष्णयः सर्वे ससुहृज्जनबान्धवाः। त्वदर्थं योद्धुकामास् ते मदरक्तान्तलोचनाः। प्रमत्तान् अशुचीन् मूढान् सुरामत्तान् नराधमान्। वामिनो वाशिनादींस् तु करिष्यामि शरोत्तमैः। उताहो वा मदोन्मत्तान् नयिष्यामि यमक्षयम्। एवम् उक्त्वा प्रियां पार्थो न्यवर्तत महाबलः। निवर्तमानं दृष्ट्वैव सुभद्रा त्रस्ततां गता। एवं मा वद पार्थेति पादयोः पतिता तदा। सुभद्रा नु कलिर् जाता वृष्णीनां निधनाय च। एवं ब्रुवन्तः पौरास् ते जनवादं जनाः प्रभो। मम शोकं विवर्धन्ति तस्मात् पापं न चिन्तय। परिवादभयान् मुक्ता त्वत्प्रसादाद् भवाम्य् अहम्। एवम् उक्तस् ततः पार्थः प्रियया भद्रया तदा। गमनाय मतिं चक्रे पार्थः सत्यपराक्रमः। स्मितपूर्वं तदाभाष्य परिष्वज्य प्रियां तदा। उत्थाप्य च पुनः पार्थो याहि याहीति सो ऽब्रवीत्। ततः सुभद्रा त्वरिता रश्मीन् संगृह्य पाणिना। चोदयाम् आस जवनाञ् शीघ्रम् अश्वान् कृतत्वरा। ततस् तु कृतसंनाहा वृष्णिवीराः समाहिताः। प्रत्यानयार्थं पार्थस्य जवनैस् तुरगोत्तमैः। राजमार्गम् अनुप्राप्ता दृष्ट्वा पार्थस्य विक्रमम्। प्रासादपङ्क्तिस्तम्भेषु वेदिकासु ध्वजेषु च। अर्जुनस्य शरान् दृष्ट्वा विस्मयं परमं गताः। केशवस्य वचस् तथ्यं मन्यमानास् तु यादवाः। अतीत्य शैलं रैवतकं श्रुत्वा तु विपृथोर् वचः। अर्जुनेन कृतं श्रुत्वा गन्तुकामास् तु वृष्णयः। श्रुत्वा दूरं गतं पार्थं न्यवर्तन्त नराधिपाः। पुरोद्यानान्य् अतिक्रम्य विशालं च गिरिव्रजम्। सानुं मुञ्जावतं चैव वनान्य् उपवनानि च। पुण्येष्व् आनर्तराष्ट्रेषु वापीपद्मसरांसि च। प्राप्य धेनुमतीतीर्थम् अश्वरोधसरः प्रति। प्रेक्ष्यावर्तं ततः शैलम् अर्बुदं च नगोत्तमम्। आराच् छृङ्गम् उपस्थाय तीर्त्वा कारवतीं नदीम्। प्राप्य साल्वेयराष्ट्राणि निषधान् अभ्यतीत्य च। देवापृथुपुरं पश्यन् सर्वतः सुसमाहितः। तम् अतीत्य महाबाहुर् देवारण्यम् अपश्यत। पूजयाम् आसुर् आयान्तं देवारण्यमहर्षयः। स वनानि नदीः शैलान् गिरिप्रस्रवणानि च। अतीत्य च तथा पार्थः सुभद्रासारथिस् तदा। कौरवं विषयं प्राप्य विशङ्कः समपद्यत। सोदर्याणां महाबाहुः सिंहाशयम् इवाशयम्। दूराद् उपवनोपेतां दाशार्हप्रतिमां पुरीम्। क्रोशमात्रे पुरस्यासीद् गोष्ठः पार्थस्य शोभनः। तत्राभीयात् स बीभत्सुर् निविष्टो यदुकन्यया। ततः सुभद्रां सत्कृत्य पार्थो वचनम् अब्रवीत्। गोपालिकानां वेषेण गच्छ त्वं वृजिनं पुरम्। कामव्याहारिणी कृष्णा रोचतां ते वचो मम। दृष्ट्वा तु परुषं ब्रूयात् सह तत्र मया गताम्। अन्यवेषेण तु गतां दृष्ट्वा सा त्वां प्रियं वदेत्। यत् तु सा प्रथमं ब्रूयान् न तस्यास्ति निवर्तनम्। तस्मान् मानं च दर्पं च व्यपनीय स्वयं व्रज। तस्य तद् वचनं श्रुत्वा सुभद्रा प्रत्यभाषत। एवम् एतत् करिष्यामि यथा त्वं पार्थ भाषसे। सुभद्राया वचः श्रुत्वा सुप्रीतः पाकशासनिः। गोपालान् स समानीय त्वरितो वाक्यम् अब्रवीत्। तरुण्यः सन्ति यावन्त्यस् ताः सर्वा व्रजयोषितः। आगच्छन्तु गमिष्यन्त्या भद्रया सह संगताः। इन्द्रप्रस्थं पुरवरं कृष्णां द्रष्टुं यशस्विनीम्। एतच् छ्रुत्वा तु गोपालैर् आनीता व्रजयोषितः। ततस् ताभिः परिवृतां व्रजस्त्रीभिर् अनिन्दिताम्। निवृत्तश् चार्जुनस् तत्र विवाहं कृतवांस् ततः।
tac chrutvā vāsudevasya tathā cakrur janādhipa. vaiśaṃpāyanaḥ. udyogaṃ kṛtavantas te bherīṃ saṃnādya yādavāḥ. arjunas tu tadā śrutvā bherīsaṃnādanaṃ mahat. kaunteyas tvaramāṇas tu subhadrām abhyabhāṣata. āyānti vṛṣṇayaḥ sarve sasuhṛjjanabāndhavāḥ. tvadarthaṃ yoddhukāmās te madaraktāntalocanāḥ. pramattān aśucīn mūḍhān surāmattān narādhamān. vāmino vāśinādīṃs tu kariṣyāmi śarottamaiḥ. utāho vā madonmattān nayiṣyāmi yamakṣayam. evam uktvā priyāṃ pārtho nyavartata mahābalaḥ. nivartamānaṃ dṛṣṭvaiva subhadrā trastatāṃ gatā. evaṃ mā vada pārtheti pādayoḥ patitā tadā. subhadrā nu kalir jātā vṛṣṇīnāṃ nidhanāya ca. evaṃ bruvantaḥ paurās te janavādaṃ janāḥ prabho. mama śokaṃ vivardhanti tasmāt pāpaṃ na cintaya. parivādabhayān muktā tvatprasādād bhavāmy aham. evam uktas tataḥ pārthaḥ priyayā bhadrayā tadā. gamanāya matiṃ cakre pārthaḥ satyaparākramaḥ. smitapūrvaṃ tadābhāṣya pariṣvajya priyāṃ tadā. utthāpya ca punaḥ pārtho yāhi yāhīti so 'bravīt. tataḥ subhadrā tvaritā raśmīn saṃgṛhya pāṇinā. codayām āsa javanāñ śīghram aśvān kṛtatvarā. tatas tu kṛtasaṃnāhā vṛṣṇivīrāḥ samāhitāḥ. pratyānayārthaṃ pārthasya javanais turagottamaiḥ. rājamārgam anuprāptā dṛṣṭvā pārthasya vikramam. prāsādapaṅktistambheṣu vedikāsu dhvajeṣu ca. arjunasya śarān dṛṣṭvā vismayaṃ paramaṃ gatāḥ. keśavasya vacas tathyaṃ manyamānās tu yādavāḥ. atītya śailaṃ raivatakaṃ śrutvā tu vipṛthor vacaḥ. arjunena kṛtaṃ śrutvā gantukāmās tu vṛṣṇayaḥ. śrutvā dūraṃ gataṃ pārthaṃ nyavartanta narādhipāḥ. purodyānāny atikramya viśālaṃ ca girivrajam. sānuṃ muñjāvataṃ caiva vanāny upavanāni ca. puṇyeṣv ānartarāṣṭreṣu vāpīpadmasarāṃsi ca. prāpya dhenumatītīrtham aśvarodhasaraḥ prati. prekṣyāvartaṃ tataḥ śailam arbudaṃ ca nagottamam. ārāc chṛṅgam upasthāya tīrtvā kāravatīṃ nadīm. prāpya sālveyarāṣṭrāṇi niṣadhān abhyatītya ca. devāpṛthupuraṃ paśyan sarvataḥ susamāhitaḥ. tam atītya mahābāhur devāraṇyam apaśyata. pūjayām āsur āyāntaṃ devāraṇyamaharṣayaḥ. sa vanāni nadīḥ śailān giriprasravaṇāni ca. atītya ca tathā pārthaḥ subhadrāsārathis tadā. kauravaṃ viṣayaṃ prāpya viśaṅkaḥ samapadyata. sodaryāṇāṃ mahābāhuḥ siṃhāśayam ivāśayam. dūrād upavanopetāṃ dāśārhapratimāṃ purīm. krośamātre purasyāsīd goṣṭhaḥ pārthasya śobhanaḥ. tatrābhīyāt sa bībhatsur niviṣṭo yadukanyayā. tataḥ subhadrāṃ satkṛtya pārtho vacanam abravīt. gopālikānāṃ veṣeṇa gaccha tvaṃ vṛjinaṃ puram. kāmavyāhāriṇī kṛṣṇā rocatāṃ te vaco mama. dṛṣṭvā tu paruṣaṃ brūyāt saha tatra mayā gatām. anyaveṣeṇa tu gatāṃ dṛṣṭvā sā tvāṃ priyaṃ vadet. yat tu sā prathamaṃ brūyān na tasyāsti nivartanam. tasmān mānaṃ ca darpaṃ ca vyapanīya svayaṃ vraja. tasya tad vacanaṃ śrutvā subhadrā pratyabhāṣata. evam etat kariṣyāmi yathā tvaṃ pārtha bhāṣase. subhadrāyā vacaḥ śrutvā suprītaḥ pākaśāsaniḥ. gopālān sa samānīya tvarito vākyam abravīt. taruṇyaḥ santi yāvantyas tāḥ sarvā vrajayoṣitaḥ. āgacchantu gamiṣyantyā bhadrayā saha saṃgatāḥ. indraprasthaṃ puravaraṃ kṛṣṇāṃ draṣṭuṃ yaśasvinīm. etac chrutvā tu gopālair ānītā vrajayoṣitaḥ. tatas tābhiḥ parivṛtāṃ vrajastrībhir aninditām. nivṛttaś cārjunas tatra vivāhaṃ kṛtavāṃs tataḥ.